Tajemství úrodné půdy: Dejte sbohem umělým hnojivům!

Co je to zdravá půda?

Vzpomínám si na svůj první pokus o zahradničení. Nadšeně jsem sázela rostliny, zalévala jako divá a přihnojovala vším možným. Jenže místo bujné džungle jsem měla záhonek plný rostlin, které neustále trpěly na škůdce a nemoci. A tak jsem se snažila situaci zachránit – jednou nějakým postřikem, podruhé hnojivem. Jenže tím jsem celý koloběh jen zhoršovala. Čím víc jsem zasahovala, tím slabší rostliny byly.

Tehdy mi došlo, že problém není v rostlinách, ale v půdě.

Zdravá půda je jako dobrý kuchař – umí si sama namíchat ty nejlepší živiny. Je kyprá, plná života, voní po lesní zemině a drží vodu jako houba. Pokud máte místo toho tvrdou, vyčerpanou půdu, která po dešti připomíná beton, je nejvyšší čas jí dát, co potřebuje.

Půdní mikroorganismy: neviditelná armáda

Na první pohled je půda jen hlína, ale ve skutečnosti je to živoucí vesmír plný mikroorganismů, které pracují ve dne v noci. Tyhle miniaturní bytosti rozkládají organickou hmotu, přeměňují živiny na formu, kterou rostliny dokážou využít, a dokonce je chrání před škůdci.

Když jsem to zjistila, přestala jsem půdu ničit chemií a raději jsem začala přidávat kompost, mulčovat a vysévat zelené hnojení. Výsledek? Postupně jsem si všimla, že škůdci pomalu mizí, rostliny jsou silnější a méně náchylné k nemocem. Najednou se jim začalo dařit tak, jak nikdy předtím. Vypěstovala jsem věci, které mi dříve moc nešly, a moje zahrada ožila novou energií. Byla vitálnější, odolnější a jako bonus mi ubyla spousta škůdců!

Proč nejsou umělá hnojiva dobrá pro půdu?

Kdysi jsem si myslela, že když rostlinám něco chybí, stačí sáhnout po hnojivu a všechno bude zase v pořádku. Ale byla to past! Umělá hnojiva sice dodají rostlinám rychlý přísun živin, ale zároveň zabíjejí půdní mikrobiom – tedy to, co půdu dělá úrodnou.

Bez těchto drobných pomocníků se půda postupně mění v mrtvou a neúrodnou. Chcete-li zdravou zahradu, přestaňte hnojit umělými hnojivy! Neřešte, co potřebují dané rostliny, ale zaměřte se na to co potřebuje samotná půda.

Představte si, že byste se živili jen doplňky stravy. Vybrali byste si pár vitamínů, které tělo potřebuje, a doplňovali jen ty. Asi je vám jasné, že by to nebylo dlouhodobě udržitelné. A stejně to funguje i s rostlinami.

Nejčastější hnojivo obsahuje pouze tři prvky – dusík (N), fosfor (P) a draslík (K). Existují i složitější směsi, ale je to jako kdybyste jedli jen multivitamíny a čekali, že vám nahradí pestrou stravu. Prostě to není komplexní výživa.

Navíc umělá hnojiva nejenže rostlinám neposkytnou vše, co potřebují, ale také ničí tolik důležitý půdní mikrobiom. Ten přitom rostlinám nejen dodává potřebné živiny, ale zároveň je chrání před škůdci a pomáhá jim čerpat vodu i ze vzdálenějších míst.

Všechno v přírodě je provázané.

Jakmile zničíte půdní mikrobiom, ocitnete se v začarovaném kruhu: musíte neustále přihnojovat, likvidovat škůdce a stále více zalévat. Přitom řešení je jednoduché – postarejte se o půdu, a ona se postará o rostliny.

Jak se starat o půdu bez chemie a rytí?

První věc, kterou jsem změnila? Přestala jsem rýt. Jo, vím, že to zní radikálně, ale překopáváním půdy ničíme její přirozenou strukturu a narušujeme život v ní.

Představte si půdu jako panelák, kde v každém patře žijí různé mikroorganismy. Ve spodních vrstvách žijí ty, které nepotřebují kyslík, a v horních zase ty, které ho ke svému životu nutně potřebují. No a když půdu převrátíte rýčem vzhůru nohama, mikroorganismy se ocitnou na špatném místě a mnoho z nich zahyne. Sice se časem obnoví, ale než se tak stane, přicházíte s rýčem znovu a celý proces opakujete.

Dalším problémem je, že rytím zničíte přirozené cestičky, které vytvářejí nejen žížaly. Tyto chodbičky pomáhají provzdušňovat půdu a zároveň slouží jako kanály, kterými voda proniká do hlubších vrstev a zadržuje se v půdě místo toho, aby odtekla pryč.

Představte si sklenici plnou kamínků – voda jí může snadno protékat až na dno. Ale pokud nejprve nasypete větší kameny, pak menší kamínky, poté ještě přidáte písek a nakonec prach, voda se nevsákne a zůstane na povrchu. A přesně to se děje, pokud půda není živá. Když v ní chybí život, nevznikají chodbičky, půda se zhutňuje a voda se nevsakuje. Nakonec voda steče po povrchu do nejbližší řeky, což s sebou odnáší i spoustu živin.

Tohle přesně vidíme na polích – půda se stává mrtvou, závislou na umělých hnojivech, a celý problém se jen prohlubuje.

Rýt či nerýt? To je otázka, kterou si kladete?

Možná si říkáte, proč se tedy vůbec ryje? Dělala to přece i vaše babička, její babička a všechny generace před nimi. A přitom žádná umělá hnojiva neznaly, a přesto měly skvělou úrodu.

Pravda je taková, že rytí dočasně zlepšuje strukturu půdy. Provzdušní ji, urychlí rozpad organické hmoty a pomůže vodě proniknout hlouběji. Ale má to jedno velké ALE.

Při každém rytí je potřeba dodat zpět organický materiál, jako je kompost nebo hnůj. Bez něj začnou živiny postupně mizet, půdní mikrobiom nebude mít co jíst, odumře a půda se začne utužovat. A vy? Znovu vezmete rýč a celý kolotoč začne nanovo.

Pokud jste zastáncem rytí, můžete samozřejmě pokračovat, ale vždy myslete na to, že bez doplnění organické hmoty, půda brzy ztratí svou kvalitu. To, co na zahradě vyroste, by v ní mělo i zůstat. Neodhazujte rostlinné zbytky do hnědých popelnic, raději je zkompostujte a vraťte zpět do půdy.

Osobně už dávno neryju. Je to pracné, časově náročné a když vím, že to jde i jinak – téměř bezpracně – proč bych to dělala?

Jak tedy nerýt, aby to fungovalo?

Pokud už máte takzvanou „mrtvou půdu“, je dobré ji na začátku jednorázově zrýt, obohatit o organický materiál a poté už nikdy znovu nerýt. To pomůže nastartovat půdní život a vytvořit podmínky pro zdravější ekosystém.

Klíčem k úspěchu je nenechávat půdu odkrytou – tedy mulčovat. Tím si ušetříte práci i starosti a zároveň vytvoříte ideální podmínky pro půdní mikrobiom.

Mulčováním vyřešíte hned několik problémů najednou. Plevelům se nebude dařit, protože nebudou mít dostatek světla. Půda si lépe udrží vláhu a zároveň získá organický materiál, který bude výživou pro půdní mikroorganismy.

Čím mulčovat jsem se již zabývala v tomto článku: Mulčování bez chyb: Co nedělat, aby vaše rostliny prospívaly.

Další skvělou možností je využití zeleného hnojení. Tento způsob spočívá v zasetí rostlin, které vylepšují strukturu půdy, dodávají jí živiny a rychle rostou.

V určité fázi je pokosíte a buď je necháte na místě jako mulč, nebo je lehce zapracujete do horní vrstvy půdy. Stačí jen jemně prohrnout vrchní část zeminy například motyčkou.

Skvělým nástrojem je například ploskořez – pokud ho znáte, víte, jak praktický může být! Šetrně prokypří půdu, aniž by narušil její strukturu. Navíc je lehký, práce s ním jde rychle a má široké využití.

Jak správně používat zelené hnojení by vydalo na samostatný článek. Pokud si o něm chcete zjistit více, stačí na internetu zadat „zelené hnojení“ a najdete spoustu firem, které se tímto zabývají. 

Pokud začínáte, zkuste třeba svazenku, jetel inkarnát nebo hořčici – rostou rychle, půdu krásně obohatí a jako bonus nádherně kvetou. Jejich krásu oceníte nejen vy, ale také přilákají do zahrady spoustu opylovačů.

 Jak poznat, že máte zdravou půdu?

Chcete rychlý test? Naberte hrst půdy a zkuste ji zmáčknout. Je drolivá, lepkavá a voní jako lesní zemina? Gratuluji, vaše půda je na tom skvěle! Pokud ale držíte v ruce tvrdou hroudu, která nejde mezi prsty rozdrolit nebo se vám změní na suchý prach, znamená to, že vaše půda je ,,mrtvá“:

Další trik? Pokud se po dešti voda nevsakuje, ale tvoří kaluže, je to jasný signál, že půda potřebuje obohatit o organickou hmotu.

Závěr

Půda je základ všeho. Pokud chcete mít krásnou zahradu, neřešte jen to, co potřebují rostliny, ale zaměřte se na samotnou půdu. Dopřejte jí dostatek organické hmoty, přestaňte používat umělá hnojiva a necháte ji žít. Pak se vám odmění úrodou, o jaké jste ani nesnili.

Začněte tím, že si dnes vezmete hrst půdy do ruky a vyzkoušíte jednoduchý test. Voní jako lesní zemina? Drolí se? Pokud ne, víte, na čem zapracovat!